Smutnéé....
8. 11. 2009
Šla jsem po škole domů.Vzala jsem si kolo a chtěla jet za svým klukem-Michalem.Když jsem jela,myslela jsem na něho.Na to,jak se líbáme..jak mě objímá.I přes foukání větru mě zahalil krásný pocit lásky.Jela jsem na silnici,kde byl nájezd z dálnice.Najednou se setmělo a já pocítila chlad.Takové divně zamrazení.Předzvěst něčeho špatného.Nenechala jsem se tím nijak zastrašit a jela jsem dál.Dál jsem přemýšlela o nás.Co bude dál.Z přemýšlení mě vytrhla rána a zvuk rozbíjejícího se skla.Okamžitě jsem se probrala a zjistila,že pár metrů přede mnou do sebe narazily dvě auta.Jedno z nich mi bylo povědomé.Nee!!!!! To nemůže být pravda!! Rozjela jsem se.Zastavila u modrého auta a vykřikla Ne!! Na zemi ležel Michal.V autě seděla jeho matka...Rychle jsem vytáhla mobil a zavolala sanitku.Zjistila jsem,jestli Michal dýchá.Dýchal.Položila jsem ho do stabilizované polohy a čekala,až přijede sanitka.Michal otevřel oči a podíval se na mě.Usmál se.Já také.Řekl mi dvě nejkrásnější slova na světě,jeho poslední slova:Miluji tě.Já tebe taky řekla jsem se slzami v očích.Rozbrečela jsem se a objala ho.Celou dobu jsem ležela na něm a objímala ho.Zdálo se mi to jako věčnost,než dorazila sanitka.Vyslechli mě,co se stalo,ale já neměla sílu mluvit.Jen jsem brečela.Pořád jsem opakovala jen slova on a umřel.
Za pár dní jsem jela na kole za tetou a uviděla jsem to místo.Ten křížek s květinami,které tam každý druhý den nosím.Brečela jsem.Tady se to stalo.Tady to auto do jejich auta vrazilo a jeho to vymrštilo z auta a tady on zemřel.Už nikdy mu nebudu moct říct do očí Miluji tě.Nikdy už nepůjdeme spolu ven.Už nikdy.. Miluji tě slyšela jsem vykřiknout svůj hlas,slezla jsem z kola a šla do silnice.Zase budu s ním...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář